O světě, který tu je i není - o věcech výjimečných i banálních, podivuhodných i trapných, temných i oslnivých, tristních i směšných, paradoxních i logických, stejně tak však i o věcech temně zářících, tragikomických, podivuhodně banálních, výjimečně trapných či zcela logicky paradoxních. A o sobě, který tu je i není stejně tak.

středa 18. května 2016

Czechia coby test inteligence i dobré vůle


V záplavě mediálních dezinterpretací a rozhořčených výkřiků proti něčemu, oč vůbec nejde, se zdá být již téměř jisté, že jedinec, vybavený alespoň mírnou schopnosti vyhledat skutečné téma věci, jímž je institucionalizace zeměpisného názvu naší země též v jazyce anglickém, může jen s údivem sledovat intenzivní aktivitu několika milionů odborníků na problém, který de facto neexistuje, doplněných zástupem specialistů na jazykovou estetiku a mezinárodní vztahy i analytiků kryptogramů politických poselství neblahé povahy.  Co tedy onen údivem naplněný jedinec potřebuje k onomu nalezení podstaty a smyslu věci v instalovaném chaosu ? Ne mnoho, jen hrstku zdravého rozumu a vůle porozumět. Dá-li si minimum práce, sezná velmi záhy, že v případě oficiálního záznamu anglického překladu zeměpisného názvu Česko (Czechia) do seznamů OSN 


1) nejde v žádném případě o přejmenování z Czech Republic na Czechia. Politické jméno Czech Republic zůstává. Jméno Czechia bude spolu s ním existovat jako oficiální anglický překlad zeměpisného jména Česko. Bude tím vyplněno dlouhodobě a ostudně zející prázdné místo, které v případě dalších jazyků již dávno prázdným není, neb překlady názvu Česko v nich existují (Tchéquie ve francouzštině, Chequia ve španělštině, Cechia v italštině, Chéquia či Tchéquia v portugalštině) a v mnoha z nich se běžně používají, např. Tschechien v němčině, Tsjechië v holandštině, Tsjekkia v norštině, Tjeckien ve švédštině, Tjekkiet v dánštině, Cehia v rumunštině, Čechija v ruštině a bulharštině, podobně též v řečtině, hebrejštině, atd. Pro více jak tisíc let trvající českou státnost není přece možné považovat politický název současného zřízení (Česká republika / Czech Republic) za vyhovující.  Aby svět vnímal naši vlast jako svébytný, v čase a prostoru nezpochybnitelný subjekt, je náš zeměpisný název jeho jménem klíčovým. Tak činí všechny země, v jejichž zájmu je vystupovat jako nezpochybnitelná státní jednotka, ačkoli na jejich území se v dějinách vyskytovaly nejrůznější společensko-politické formace. Jejich zeměpisný název překlenuje a stmeluje všechny změny a činí tak subjekt jasně definovaným bez časového omezení. Skutečnost, že u nás tomu tak v případě anglického jazyka nebylo, je vakuem, které stvořili nezodpovědní a krátkozrací politici svým, v dané otázce odmítavým či laxním postojem a nastolili tak stav, kdy občan je udiven požadavkem coby něčím nemístným, nepatřičným, zbytečným či nadbytečným. Závan čerstvého vzduchu prostě překvapil všechny, uvyklé žít ve vývěvě, normální je však dýchat vzduch, vážení. 


2) nejde o žádnou novinku, neb pojmenování Česko a Czechia v angličtině spolu s překlady do jiných jazyků byly již v roce 1993 doporučeny 55 odborníky Názvoslovné komise Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, doplněnou pro tento účel o zástupce klíčových ministerstvech, státních orgánů, vědecké obce, atd., jako zeměpisná jména pro Českou republiku. Název Czechia není navíc žádným novotvarem. Jeho první doložený historický záznam v latině pochází z roku 1602, v angličtině pak z roku 1840.



3) nelze požadovat referendum, a to nejen pro absurditu takového požadavku (byl by to nepochybně světový unikát, kdy občan převážně neznalý cizího jazyka by rozhodoval o tom, jak budou jeho zemi nazývat rodilí mluvčí ….), ale též z důvodu již dříve uskutečněného naplnění zákonných norem výše uvedeným doporučením odborníků, k řešení této otázky kompetentních.  K anglickým výrazům „the Czechoslovak Republic“, resp. „Czechoslovakia“ se nikdy nevyjadřoval ani parlament, ani občané v referendu. 


4) nejde o ignorování moravsko-slezské části státu. Česko, anglicky Czechia, neignoruje žádnou z historických zemí státu, skládajícího se z Čech, Moravy a Slezska (v angličtině Bohemia, Moravia a Silesia). Ignorováním Moravy a Slezska by byl název Bohemia, znamenající pouze Čechy. 


5) nehrozí na mezinárodní úrovni záměna s Čečenskem, protože v případě této součásti Ruska se nejedná o subjekt mezinárodního práva. Na úrovni individuální je záměna s touto zakavkazskou republikou zatížena stejnou možností chyby jako název Czech Republic, což dokumentoval i případ atentátu při bostonském maratonu v roce 2013. Nevědomost či neinformovanost nemůže být důvodem k úpravě názvu.  



6) nehrozí žádné vracení dotací a náklady na institucionalizaci názvu lze očekávat pouze minimální, přičemž dlouhodobá, jasná a jednoduchá značka investici mnohonásobně vrátí. 


7) nejde o žádnou komplikaci dalším názvem, právě naopak ! Neukotvení zeměpisného názvu a úporné setrvávání na kostrbatém politickém názvu Czech Republic vedlo ve snaze o jeho zjednodušení k mnoha zkomoleninám a tak se setkáváme nikoli s jednou jasnou a nezpochybnitelnou značkou, ale s mnoha deformacemi typu gramaticky nesprávného a nesmyslného „Czech“ a dalších úprav jako „Czech Rep.“, „Czecho“, „C. Rep.“, „CR“ (což je pro ještě větší zmatek oficiální dvoumístný kód Kostariky), atd. „The Czech Republic“ se coby značka neosvědčila též pro neblahé konotace s nerozvinutými státy, deklarujícími se coby „republiky“ tím více, čím méně jimi opravdu jsou. Zdůrazňování „republiky“ v názvu nečiní náš stát tedy ničím originálním, jak se někteří domnívají a to též vzhledem k faktu, že republikánským systémem disponuje ve světě výrazná většina zemí. 


8) nejde o žádné politické souvislosti.  Politický název se nemění, ale ustupuje do pozadí, uvolnivši své místo v okruhu běžné řeči a praktického života názvu politicky neutrálnímu, nadčasovému a praktickému. Neděje se tedy nic, co by bylo jakkoli nevýhodné a co by nemělo jasnou a srozumitelnou logiku, právě naopak : napravuje se nevýhodný, nepraktický a nelogický stav věcí. Emoce, vyvolané tímto aktem nejsou ničím jiným, než výsledkem dlouhodobého návyku na nepřirozenou praxi, kde nenormální se stalo normalitou. Jako u kohokoli, kdo trpí nějakým zlozvykem, je jeho neuvědomění si subjektem častým jevem a o to více bývá jeho odhalení před sebou samým  spojeno s podrážděním a intuitivním nesouhlasem. Nicméně, ať je to pro dotyčného příjemné či nikoli, zlozvyku je třeba se zbavit. To je i případ Czechia. 
 


A tak současná mediální povodeň výtrysků z hlav více či méně pomazaných a jejich komentujících spoluobčanů ukazují stav společnosti více než zřetelně. Přes opakovaná vysvětlení odborníků, uvádění dezinformací na pravou míru a jasné stanovisko Ministerstva zahraničních věcí se setkáváme i nadále se stejnou intenzitou nepravdivých tvrzení, slabomyslných domněnek, nenávistných výkřiků, vypouštěných zmateně do více či méně neadresného prostoru a kvaziestetické jazykové lidové tvořivosti, prozrazující katastrofální úpadek vzdělání i vkusu. To vše korunováno více než neohrabaným, leč sebestředně umanutým tancem ministryně pro místní rozvoj ve vlastním produktu nevábné povahy, vemluvivší se do svého bludu natolik, že klesla až k roli zametače důkazů o tom, že součást jejího resortu (Czech Tourism) název Czechia již dávno užívá. Média přirozeně ráda šokují, a ačkoli jim - vzhledem k jejich společenské roli, (ne)zodpovědnosti a blízkosti informačních zdrojů - patří odsudek největší, mohou být jejich manipulativní a zavádějící slogany stěží omluvou pro jedince, vybaveného v současnosti dostatečnými technickými možnostmi k nalezení odpovědi na otázku „jak to vlastně je“ ? Pouze individuálně lze zhodnotit, nakolik se na těchto skutečnostech podílí intelektuální kapacita dotyčného a nakolik jeho zatvrzelost, avšak - měřeno četností výskytu projevů nesouhlasu a jejich kvalitou (v to počítaje i sugestivní, sugerující či nesprávně zadané ankety) na všech stupních společnosti, lze s jistotou říci, že obecně - jak v testu inteligence, tak v testu dobré vůle - obyvatelé Česka propadli.  Nelze jim v této chvíli přát nic jiného, než aby se ti první co nejdříve dovtípili a ti druzí (řečeno eufemisticky s patřičnou politickou korektností) lidsky dozráli. V této chvíli se však do duše neodbytně vkrádá pocit, že u nás nějak prapodivně (nebo to snad má svou logiku ? :-) vítězí lež a nenávist nad láskou a pravdou, přičemž věrozvěst pravého opaku v daném tématu sehrál se svými plži roli hodnou dokonale absurdního dramatu.





Originální znění článku, 28.dubna 2016
Vyšlo v Lidových novinách 14.května 2016 v upravené verzi 
pod názvem "Absurdní drama s názvem Czechia" 
a též v internetové podobě jako "Spor o název Czechia aneb Test inteligence i dobré vůle"  

úterý 10. května 2016

"Tenebrae de Profundis" in Athens, 2016

Vladimír Hirsch - ETOR Dark Ambient Festival "Tenebrae de Profundis", Athens 2016

Vladimír Hirsch - ETOR Dark Ambient Festival "Tenebrae de Profundis", Athens 2016

Vladimír Hirsch - ETOR Dark Ambient Festival "Tenebrae de Profundis", Athens 2016

Vladimír Hirsch - ETOR Dark Ambient Festival "Tenebrae de Profundis", Athens 2016

Vladimír Hirsch - ETOR Dark Ambient Festival "Tenebrae de Profundis", Athens 2016
Vladimír Hirsch - ETOR Dark Ambient Festival "Tenebrae de Profundis", Athens 2016

Vladimír Hirsch - ETOR Dark Ambient Festival "Tenebrae de Profundis", Athens 2016


6 - 8 May 2016: ETOR Dark Ambient Festival "Tenebrae de Profundis", Athens
Friday 6 May : Deutsch Nepal, Lamia Vox, Sophia, Nordvargr, Treffle Noir
Saturday 7 May : In Slaughter Natives, Raison d' etre, Vladimír Hirsch , Svartsinn
Sunday 8 May : Brighter Death Now, Desiderii Marginis, Kammarheit, Shibalba, Auswalht



úterý 3. května 2016

Interview for Last Day Deaf (Anastasia Andreadou, Christos Doukakis)

Vladimír Hirsch , the Czech composer, has developed his own aesthetics and unique style of music in the last 30 years. Being not afraid to experiment in order to create, he combines his classical studies and his journey through post-punk , industrial and dark ambient sounds. The result is a soulful new path in the universe of music. That’s the world of Vladimír Hirsch: unique and magic.......


Read more on

Vladimír Hirsch

Vladimír Hirsch , the Czech composer, has developed his own aesthetics and unique style of music in the last 30 years. Being not afraid to experiment in order to create, he combines his classical studies and his journey through post-punk , industrial and dark ambient sounds. The result is a soulful new path in the universe of music. That’s the world of Vladimír Hirsch: unique and magic.

Hello Vladimír, you are coming from Prague a historical city that is a famous tourist destination nowadays. Tell us few things about the Prague music scene and life over there in general.

Of course I love Prague, but the city as a popular holiday destination has an impact on the lives of its residents. The historical sites are overwhelmed by tourists and moving around the city to enjoy the beauty can get really annoying for the citizens. The music scene in Prague and the whole of Czechia [1] – at least  the one I have been active in so far without feeling like I belong to the same genre – is very small and fragmented, with hardly any labels interested in dark ambient or similar genres. The current situation cannot be compared to the 1990s and the verge of the century when activities in the field of avant-garde music flourished, above all thanks to the long existence of the international Prague Industrial Festival, organized by Ars Morta Universum platform, that is my colleagues from Skrol band, Tom Saivon and Martina Sanollová. They brought an amazing amount of musicians from around the world to Czechia and established a more concentrated artistic cooperation. The festival was not strictly “industrial”; it covered all kinds of avant-garde music. Unfortunately, it stopped for financial reasons.

Is it easier or harder being a musician in Czechia in comparison to being one in other countries?

As I mentioned before, being a musician in the field of “experimental” -I do not like this word because it implies something coincidental and I am certain that I know what I do- or avant-garde music in Czechia, is hard.

Listening to your works, one can find traces of industrial, classical, ambient, noise, experimental and even experimental jazz in some parts. Sometimes, your work would even bring to our mind the Greek composer Iannis Xenakis.  What are your influences then?

I do not like genre inclusion. However, I do understand the occasional necessity to simplify things to be able to work with words. My education is classical and I passed through several periods in my history with music- the standard classical music, experimental jazz or post-punk- before I found my own musical direction. I could write a very long paragraph of influences and a huge list of artists in general but will mention the names of those that really tempted me to do similar work. From music, I have always been attracted to the spiritual strength in the aching reality of the Czech composer Miloslav Kabeláč, the close encounters of space and detail of György Ligeti, the mathematical order in chaos of Iannis Xenakis that you mentioned, the ability to move in micro space of Giacinto Scelsi as well as the pure and sharp bone-penetrating or animate industrialism of SPK.

Tell us a few things about your musical past; you used to play in a post-punk band many years ago, right?

Yes, except for my solo works, I also have had several musical projects – the post-punk band Der Marabu in 1980s, the more or less neoclassical martial industrial Skrol, the dark ambient Aghiatrias, the dark electronic Subpop Squeeze, Luminar Ax and Tiria. In all of them, I have tried to develop other facets of music I am associated with, this or that way. I have been composing since I was a teenager, when – as a pianist and an organ player – I started to write classicist pieces with elements of experimental rock. In 1986, I joined the post-punk band Der Marabu and simultaneously started to apply modern classical forms to electronic music. This resulted in a more transgressive industrial style and the foundation of Skrol. It was the point when my idea of the so-called “integrated” musical form was born:  a transformation of modern classical and dark ambient, industrial and noise components into a homogenous indivisible structure.

Apart from your musical influences, what else inspires you to write music?

Music is the other eye to help me see and the stretched hand I use to search beyond. Can anything be more inspiring?

What other forms of art and which artists in particular inspire you?

My artistic philosophy or general visions were partially inspired by painting and literature: the renaissance and mainly modern abstract visual art, spiritually oriented artists, the metaphysical transformation in Mikuláš Medek’s paintings [2] above all. There are a lot of particular inspiration sources in both poetry and prose- Graham Greene’s salvation of the damned or Jorge Luis Borges’s imaginary worlds, for instance.

Being someone with a musical education, why did you choose to create in a more experimental field than to follow the path most composers do?

Above all, I am interested in searching my own expression, in finding cohesion within my personal philosophy, thoughts and feelings; simply being authentic. I do not want to repeat what has already been done, to live the life of somebody else. I am used to working in consecutive phases: idea, conception, creation. Ideas are elusive; they cannot be counted as a regular phase of work, yet they seem to be resulting from an inner continual process of search that has a life of its own. At the moment, when an idea is born in my consciousness, it remains there like some permanent question mark until the end of the work.

The name of your other project, Aghiatrias, is a collage of the Greek words ‘Aghia’ and ‘Trias’ meaning Holy Trinity. Are you religious? Is religion or spirituality in general amongst your influences?

Yes, you hit the target. I work with some philosophical principles, both consciously and, mostly, unconsciously. Those ideas result in a natural flow of expression. Spiritual insight is definitely my main inspiration, as are the themes of de-spiritualisation, materialistic decay and anthropocentrism of the modern human. This conflict represents metaphysically the central idea of my concept of “integrated music”, which consists in the collision and reconciliation of two seemingly spiritually opposite worlds inside of an individual.

Modern age, developing technology and music: What do you think that future will bring for music? In addition, for your last three albums, you preferred digital to physical format. Are you keeping track of the digital era? 

Technology, in general, has helped my musical aims a lot; it has extended the action potential for both means of expression and independence from other people which is very important for me. I am not a prophet, but, in my opinion, music, and not just it, has been stuck for a long time at an impasse. For reasons mentioned above, i.e. de-spiritualisation, the natural values have been quietly substituted by their holograms. The result is formal art without content. It is no fault of modern technology; everything can be misused. The crucial question is how much space we are willing to give to those cheap idols. In the case of my last albums, the reasons for digital releases were prosaic – the lack of publishers, because I am a bit too prolific. Of course, a physical release would have been much better.

You are returning to Greece a few months after your last performance. Is Athens an inspiring city? Are you looking forward for this masters’ reunion?

The cradle of European civilization is always an inspiring place. I thank you for the invitation I am definitely looking forward to it!


Anastasia Andreadou – Christos Doukakis

Ad [1] The name Czechia, although hardly ever used in the English-speaking world, dates back in the 19th century. In 14th April 2016 the country’s political leadership voted to register “Czechia” as the official English-language short name at the United Nations (Ed.).

Ad [2] Mikuláš Medek (1926-1974) was a Czech painter. With his abstract, surrealistic art, Medek, is considered among the most important exponents of the Czech modern painting in the post-war period (Ed.).