O světě, který tu je i není - o věcech výjimečných i banálních, podivuhodných i trapných, temných i oslnivých, tristních i směšných, paradoxních i logických, stejně tak však i o věcech temně zářících, tragikomických, podivuhodně banálních,
výjimečně trapných či zcela logicky paradoxních. A o sobě, který tu je i není stejně tak.

středa 2. listopadu 2016

Vladimír Hirsch - Organ Concerto No.2 "Horae", Part III. Pugnax



Concerto for organs, integrated techniques, clockworks and field recordings, op.90, with subtitle „Organ Concerto No.2“ (2011). Live at Kalisz Ambient Festival, October 28, 2016

středa 18. května 2016

Czechia coby test inteligence i dobré vůle


V záplavě mediálních dezinterpretací a rozhořčených výkřiků proti něčemu, oč vůbec nejde, se zdá být již téměř jisté, že jedinec, vybavený alespoň mírnou schopnosti vyhledat skutečné téma věci, jímž je institucionalizace zeměpisného názvu naší země též v jazyce anglickém, může jen s údivem sledovat intenzivní aktivitu několika milionů odborníků na problém, který de facto neexistuje, doplněných zástupem specialistů na jazykovou estetiku a mezinárodní vztahy i analytiků kryptogramů politických poselství neblahé povahy.  Co tedy onen údivem naplněný jedinec potřebuje k onomu nalezení podstaty a smyslu věci v instalovaném chaosu ? Ne mnoho, jen hrstku zdravého rozumu a vůle porozumět. Dá-li si minimum práce, sezná velmi záhy, že v případě oficiálního záznamu anglického překladu zeměpisného názvu Česko (Czechia) do seznamů OSN 


1) nejde v žádném případě o přejmenování z Czech Republic na Czechia. Politické jméno Czech Republic zůstává. Jméno Czechia bude spolu s ním existovat jako oficiální anglický překlad zeměpisného jména Česko. Bude tím vyplněno dlouhodobě a ostudně zející prázdné místo, které v případě dalších jazyků již dávno prázdným není, neb překlady názvu Česko v nich existují (Tchéquie ve francouzštině, Chequia ve španělštině, Cechia v italštině, Chéquia či Tchéquia v portugalštině) a v mnoha z nich se běžně používají, např. Tschechien v němčině, Tsjechië v holandštině, Tsjekkia v norštině, Tjeckien ve švédštině, Tjekkiet v dánštině, Cehia v rumunštině, Čechija v ruštině a bulharštině, podobně též v řečtině, hebrejštině, atd. Pro více jak tisíc let trvající českou státnost není přece možné považovat politický název současného zřízení (Česká republika / Czech Republic) za vyhovující.  Aby svět vnímal naši vlast jako svébytný, v čase a prostoru nezpochybnitelný subjekt, je náš zeměpisný název jeho jménem klíčovým. Tak činí všechny země, v jejichž zájmu je vystupovat jako nezpochybnitelná státní jednotka, ačkoli na jejich území se v dějinách vyskytovaly nejrůznější společensko-politické formace. Jejich zeměpisný název překlenuje a stmeluje všechny změny a činí tak subjekt jasně definovaným bez časového omezení. Skutečnost, že u nás tomu tak v případě anglického jazyka nebylo, je vakuem, které stvořili nezodpovědní a krátkozrací politici svým, v dané otázce odmítavým či laxním postojem a nastolili tak stav, kdy občan je udiven požadavkem coby něčím nemístným, nepatřičným, zbytečným či nadbytečným. Závan čerstvého vzduchu prostě překvapil všechny, uvyklé žít ve vývěvě, normální je však dýchat vzduch, vážení. 


2) nejde o žádnou novinku, neb pojmenování Česko a Czechia v angličtině spolu s překlady do jiných jazyků byly již v roce 1993 doporučeny 55 odborníky Názvoslovné komise Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, doplněnou pro tento účel o zástupce klíčových ministerstvech, státních orgánů, vědecké obce, atd., jako zeměpisná jména pro Českou republiku. Název Czechia není navíc žádným novotvarem. Jeho první doložený historický záznam v latině pochází z roku 1602, v angličtině pak z roku 1840.



3) nelze požadovat referendum, a to nejen pro absurditu takového požadavku (byl by to nepochybně světový unikát, kdy občan převážně neznalý cizího jazyka by rozhodoval o tom, jak budou jeho zemi nazývat rodilí mluvčí ….), ale též z důvodu již dříve uskutečněného naplnění zákonných norem výše uvedeným doporučením odborníků, k řešení této otázky kompetentních.  K anglickým výrazům „the Czechoslovak Republic“, resp. „Czechoslovakia“ se nikdy nevyjadřoval ani parlament, ani občané v referendu. 


4) nejde o ignorování moravsko-slezské části státu. Česko, anglicky Czechia, neignoruje žádnou z historických zemí státu, skládajícího se z Čech, Moravy a Slezska (v angličtině Bohemia, Moravia a Silesia). Ignorováním Moravy a Slezska by byl název Bohemia, znamenající pouze Čechy. 


5) nehrozí na mezinárodní úrovni záměna s Čečenskem, protože v případě této součásti Ruska se nejedná o subjekt mezinárodního práva. Na úrovni individuální je záměna s touto zakavkazskou republikou zatížena stejnou možností chyby jako název Czech Republic, což dokumentoval i případ atentátu při bostonském maratonu v roce 2013. Nevědomost či neinformovanost nemůže být důvodem k úpravě názvu.  



6) nehrozí žádné vracení dotací a náklady na institucionalizaci názvu lze očekávat pouze minimální, přičemž dlouhodobá, jasná a jednoduchá značka investici mnohonásobně vrátí. 


7) nejde o žádnou komplikaci dalším názvem, právě naopak ! Neukotvení zeměpisného názvu a úporné setrvávání na kostrbatém politickém názvu Czech Republic vedlo ve snaze o jeho zjednodušení k mnoha zkomoleninám a tak se setkáváme nikoli s jednou jasnou a nezpochybnitelnou značkou, ale s mnoha deformacemi typu gramaticky nesprávného a nesmyslného „Czech“ a dalších úprav jako „Czech Rep.“, „Czecho“, „C. Rep.“, „CR“ (což je pro ještě větší zmatek oficiální dvoumístný kód Kostariky), atd. „The Czech Republic“ se coby značka neosvědčila též pro neblahé konotace s nerozvinutými státy, deklarujícími se coby „republiky“ tím více, čím méně jimi opravdu jsou. Zdůrazňování „republiky“ v názvu nečiní náš stát tedy ničím originálním, jak se někteří domnívají a to též vzhledem k faktu, že republikánským systémem disponuje ve světě výrazná většina zemí. 


8) nejde o žádné politické souvislosti.  Politický název se nemění, ale ustupuje do pozadí, uvolnivši své místo v okruhu běžné řeči a praktického života názvu politicky neutrálnímu, nadčasovému a praktickému. Neděje se tedy nic, co by bylo jakkoli nevýhodné a co by nemělo jasnou a srozumitelnou logiku, právě naopak : napravuje se nevýhodný, nepraktický a nelogický stav věcí. Emoce, vyvolané tímto aktem nejsou ničím jiným, než výsledkem dlouhodobého návyku na nepřirozenou praxi, kde nenormální se stalo normalitou. Jako u kohokoli, kdo trpí nějakým zlozvykem, je jeho neuvědomění si subjektem častým jevem a o to více bývá jeho odhalení před sebou samým  spojeno s podrážděním a intuitivním nesouhlasem. Nicméně, ať je to pro dotyčného příjemné či nikoli, zlozvyku je třeba se zbavit. To je i případ Czechia. 
 


A tak současná mediální povodeň výtrysků z hlav více či méně pomazaných a jejich komentujících spoluobčanů ukazují stav společnosti více než zřetelně. Přes opakovaná vysvětlení odborníků, uvádění dezinformací na pravou míru a jasné stanovisko Ministerstva zahraničních věcí se setkáváme i nadále se stejnou intenzitou nepravdivých tvrzení, slabomyslných domněnek, nenávistných výkřiků, vypouštěných zmateně do více či méně neadresného prostoru a kvaziestetické jazykové lidové tvořivosti, prozrazující katastrofální úpadek vzdělání i vkusu. To vše korunováno více než neohrabaným, leč sebestředně umanutým tancem ministryně pro místní rozvoj ve vlastním produktu nevábné povahy, vemluvivší se do svého bludu natolik, že klesla až k roli zametače důkazů o tom, že součást jejího resortu (Czech Tourism) název Czechia již dávno užívá. Média přirozeně ráda šokují, a ačkoli jim - vzhledem k jejich společenské roli, (ne)zodpovědnosti a blízkosti informačních zdrojů - patří odsudek největší, mohou být jejich manipulativní a zavádějící slogany stěží omluvou pro jedince, vybaveného v současnosti dostatečnými technickými možnostmi k nalezení odpovědi na otázku „jak to vlastně je“ ? Pouze individuálně lze zhodnotit, nakolik se na těchto skutečnostech podílí intelektuální kapacita dotyčného a nakolik jeho zatvrzelost, avšak - měřeno četností výskytu projevů nesouhlasu a jejich kvalitou (v to počítaje i sugestivní, sugerující či nesprávně zadané ankety) na všech stupních společnosti, lze s jistotou říci, že obecně - jak v testu inteligence, tak v testu dobré vůle - obyvatelé Česka propadli.  Nelze jim v této chvíli přát nic jiného, než aby se ti první co nejdříve dovtípili a ti druzí (řečeno eufemisticky s patřičnou politickou korektností) lidsky dozráli. V této chvíli se však do duše neodbytně vkrádá pocit, že u nás nějak prapodivně (nebo to snad má svou logiku ? :-) vítězí lež a nenávist nad láskou a pravdou, přičemž věrozvěst pravého opaku v daném tématu sehrál se svými plži roli hodnou dokonale absurdního dramatu.




Originální znění článku, 28.dubna 2016
Vyšlo v Lidových novinách 14.května 2016 v upravené verzi 
pod názvem "Absurdní drama s názvem Czechia" 
a též v internetové podobě jako "Spor o název Czechia aneb Test inteligence i dobré vůle"  

úterý 10. května 2016

"Tenebrae de Profundis" in Athens, 2016

Vladimír Hirsch - ETOR Dark Ambient Festival "Tenebrae de Profundis", Athens 2016

Vladimír Hirsch - ETOR Dark Ambient Festival "Tenebrae de Profundis", Athens 2016

Vladimír Hirsch - ETOR Dark Ambient Festival "Tenebrae de Profundis", Athens 2016


Vladimír Hirsch - ETOR Dark Ambient Festival "Tenebrae de Profundis", Athens 2016
Vladimír Hirsch - ETOR Dark Ambient Festival "Tenebrae de Profundis", Athens 2016
Vladimír Hirsch - ETOR Dark Ambient Festival "Tenebrae de Profundis", Athens 2016

Vladimír Hirsch - ETOR Dark Ambient Festival "Tenebrae de Profundis", Athens 2016


6 - 8 May 2016: ETOR Dark Ambient Festival "Tenebrae de Profundis", Athens
Friday 6 May : Deutsch Nepal, Lamia Vox, Sophia, Nordvargr, Treffle Noir
Saturday 7 May : In Slaughter Natives, Raison d' etre, Vladimír Hirsch , Svartsinn
Sunday 8 May : Brighter Death Now, Desiderii Marginis, Kammarheit, Shibalba, Auswalht




úterý 3. května 2016

Interview for Last Day Deaf

Vladimír Hirsch , the Czech composer, has developed his own aesthetics and unique style of music in the last 30 years. Being not afraid to experiment in order to create, he combines his classical studies and his journey through post-punk , industrial and dark ambient sounds. The result is a soulful new path in the universe of music. That’s the world of Vladimír Hirsch: unique and magic.......

Vladimír Hirsch at Dark Sun Club, Athens, 2016

Read more on

Vladimír Hirsch

čtvrtek 3. března 2016

Czech terminological pathology and its consequencies

The long-lasting negative attitude to this country´s geographical name Česko and its English equivalent Czechia from the political representatives of the state and also from some media exhibitionists, is a gross and detrimental error: the state, being deep-rooted in history, urgently needs the name.

Why? First, it is useless to distinguish between "short" and "long" names. This typology ignores the essential attributes – the political name and, on the other hand, the geographical name. Also, surprisingly enough, there still survives a wrong assumption that the geographical name aspires to replace the political one, although nobody has ever claimed anything like that. It has always been about natural co-existence of the two names. The point is, how and when each of them should be used. While the political name is only applicable in official documents, such as international treaties, the geographical name has its clearly defined natural function in all other cases. In the said "all other cases", the political name can never replace the geographical name because, unlike the latter, it has a temporary character ignoring the historical continuity of the state, and so its function is limited to the current state subject. Using it without time limits is wrong, confusing and inappropriate. From this point of view it is quite irrelevant whether or not its geographical equivalent was used in the past because it is clearly defined at present time, in spite of all efforts to call it in question. The implications of words are subject to changes and it depends on the use or institutionalization, how the respective meaning is understood. The decision was made as early as 1993 and any recall is useless. Česko is clearly defined as Čechy & Morava & Slezsko (Czechia = Bohemia & Moravia & Silesia) and thus the name covers the entire territory of the state. 



Oddly enough, the Czech leaders do not dislike the fact that their "ČR" - or "CR" in English texts - is the only state in Europe which does not use its own geographical name. (Moreover, CR is the two-letter ISO code of Costa Rica.) Whatever the reason may be - local patriotism (the "movements" Moravané, Za Moravu, Naša Morava etc.) or quasi-aesthetic prejudice – it is nothing else than a feeling-based, subjective, short-sighted viewpoint. But the name of the state should meet objective criteria, being intelligible, plain, and clear. In Mathesius´ words, it is necessary to subject the language to such simplification that allows further work on it.

The name Česko, Czechia in English, perfectly fulfils this requirement, and it is quite irrelevant whether or not I like it: this name does the state a good service because it bridges and welds together its various forms in the course of time. By the way, how would the vast majority of the states whose territories underwent various social-political changes in the course of history, present themselves, if they insisted - for similar trifling reasons - on the respective occasional names? Apparently, the result would be quite confusing. The same applies to this country. A well-established subject needs a simple brand which makes it transparent and stable. As with persons, it is primarily the name. In the 20th century, the name of the present state was changed six times, although it continued as one historical unit. A state that changes its name with every change of its political or constitutional system (in this country, this occurred six times in the 20th century) will naturally be considered as underdeveloped and unstable: its brand, a kind of fundamental credit, will prove vague and indistinguishable, with negative consequences in general and in economic activities in particular.



Some excuses are based on generally accepted myths, e.g., the name in Czech language was invented artificially, the English equivalent can be mistaken for something else, and many others. Not only are these myths false and can easily be dispelled with appropriate arguments but, primarily, they are irrelevant to the essence of the problem. That is to say, even if they could not be dispelled, we would lose the chance of presenting this country as a stable, continual and indisputable state unit, independent - historically and geographically, from within and from without - of political and social changes. Obviously, the clumsy "Made in the Czech Republic" does not represent the country positively. Aware of this, a few entrepreneurs recently suggested a comeback of the brand "Made in Czechoslovakia", a desperate idea which contradicts international law. Although the natural solution – "Made in Czechia" - was close at hand, the problem was not tackled but avoided. It is a frequent habit to cite some states which do not use any one-word name, and to claim automatically that our state does not need it either. True, there are a few of them among the almost two hundred states but this fact is no argument. States such as the Dominican or the Central African Republics do not use the geographical name because, unlike our country, they have none. Moreover, they do not have such historical continuity which would allow to erroneously apply the political name (as in our case).

Those who refer to "the United States" or "the United Kingdom" compare the incomparable. The size of these countries in political and geographical maps is enormously different from ours and, moreover, while you can hardly find any names of this kind in the maps, you will certainly find more than a hundred republics. As far as the United States are concerned, the name does not imply any particular political system: the word "state" is universal and relates to any form of state organization. It follows from the above that rejecting the geographical name, which is politically neutral, universal, and naturally applicable in common speech, is as tragicomical as sawing off the branch we are sitting on.

Vladimír Hirsch
Published in editorially modified form on 24th March 2015 under the name
"Náš stát název Česko nutně potřebuje (Lidovky.cz - Česká pozice)

Czechia, not "Czech Republic", in common language


pátek 19. února 2016

Emi Rizzi: Acousmatics - "Behind Pythagoras' Black Veil"

.......Vladimír Hirsch started out as a classical/romantic composer from an early age, switched to rock/punk as he became a teenager but then started applying his classical knowledge of music onto electronic and analog music, which resulted in him forming his own style of industrial music.

Vladimír Hirsch

 The best example of the industrial style of Avant-Garde he developed is the composition called “Iscariot.” Very dark synth sounds , unnatural and almost grotesque voices (like sounding to construction workers over a PA), and mechanized sounds (machinery working, pressure whistles, etc.) constructthe „dark ambient‟ sub-genre he is well known for. This is also present in his “VII. Ritual Of Betrayal” which is less on the „conventional Avant-Garde‟ side. It is very rhythmical and seems more like straightforward action-movie background-music for the constant percussion rhythm (although, this may be industrial sound-design made to sound like a drum-set). However, the audience is presented with dissonant chords and other unidentifiable sounds alongside threatening (in timbre as well as in content) voiceover male-vocals, but the piece finally switches back to a more Avant-Garde-style at around 3:43 minutes in, until a beautiful melodic section is introduced; demonstrating that he has not forgotten his classical training. Many of his works feature a combination of dark dissonant drones, unusual chords (diminished fifth/augmented fourth intervals, among others), but most importantly: industrial sounds. Sounds that have been taken from the real world and ‟spewed out‟  again through sound editing, to get exactly the sound he wanted. Pierre Schaeffers influences, as a musician in addition to being a supplier of the concept of acousmatics, are obvious when comparing Hirsch‟s and Schaeffer‟s music.  (See “Etude aux chemins de fer” or “Études de bruit” by Pierre Schaeffer where there are an abundance of industrial-like sounds as seen
in most of Hirsch‟s works, such as “La Dernière Défense” –  where the sounds are slowed down, but still present) Also, see “Jericho” for an example of a composition by Hirsch without industrial sounds, but made only with synthesizers. All his non-classical and non-punk band works, all the Avant-Garde works he is better known for, contain the same themes and motifs based around machinery and other sound-concepts that have a relationship to the industrial. His, almost 40-minute long, “Part II. Contemplatio per affirmationem” features this, as do most of the others mentioned above. 

Vladimír Hirsch - Contremplatio Per Nexus


Independent.Academia.Edu, San Francisco, CA , USA, 2014